Plameny druhých

Chet Zar – plameny druhých

Uhrančivost – to je jazyk, kterým k nám jeho postavy promlouvají. Jsou tak zdánlivě přeplněny snovou úděsností až dávají zapomenout, že prosí o vyslyšení. Chtějí promlouvat pouze tak, aby mohly smíchem zpochybňovat. Zpochybňovat všechno a všechny. Cení zuby, ale spíše jsou to slzy a manifestace bolu než křeče zaplašení. Chtějí lásku a propukají v její touhu v doteku a pohlazení, kterým je vystavujeme svými pohledy.

Chet Zar vypráví. Rozhodl se vyprávět život v jeho neustále přestavovaných karikaturách simulací, odstínů a forem. Přesto působí až násilně familiérně – jakoby vystavoval dennímu světlu od sexu horkou, potem zalitou a napětím i slabostí promnutou kůži, která prostoupena dnem bez světel touží rozříznout sebe sama. Miliardy slastí utopené v nedosažitelnosti obrazu – obrazu jako finality, obrazu zborceného pod svůj vlastní rám – rám sobě. Chet Zar vypráví a velikost jeho příběhů zápasí s erupcemi vykřičených nevýstižností. Jak zachytit sladkobolnost druhých? – nelze, věčnost krasohledu tváří je příliš dlouhá…

Jakoby všemi těmi úsměvy, laskavými pohledy a výzvami jinakosti protékalo uvědomění otázek kladených do srdce univerza lidství. Nálož pukající smíchy v zlomku svého výbuchu – naléhavost jedinečnosti trhá vnitřnosti onoho univerza za cenu vlastní proměny. Nic se neztrácí, nic nezaniká. Takový je osud „Rozkvětu“ nebo „Matky“. Přitakání usuzuje, doutnající (morové) sloupy konejší. Pod taktovkou rhizomů (sebe)reprodukční velikášství atomizuje samo sebe. Halucinace otázek čpících po výbuších rezonují v neukojitelném proč. 

Ale taková otázka je jen derivátem barev, kterými hýří rozpustilost druhých. Zdají se nepropadat útěše, smutku ani heroickým záchvěvům spásonosných galejí rozumu. Odpověď je více než přítomna. Je nesena křídly každého tahu štětce, který rozbíjí i skládá, hladí i řeže. Protože jemnocit vstoupit do druhých nabádá ke stávání se změnou. Být mámením i vzpomínkami. Být steskem po odloučení a vyhlídkami shledání. Obrazy naléhavosti jsou popřením, jsou závratí lámající vaz skutkům i přáním proroků. Protože jen z popela palimpsestu lze sázet jedinečnost života. Protože zpochybnění rozpoutává peklo rychlosti, s jakou hoří i ty největší pravdy.

Odpověď sálá. Sálá v pohledech druhých.

béasse