Odmlka byla dlouhá, povinnosti se zmnožily, nezbývá tolik času na čtení a studium vybraných textů, ale snad se to teď postupně mění. Takže při dnešním svátku přidávám několik vybraných titulů z české původní i překladatelské produkce; závěrem pak zmíním tři tituly zahraniční, které rozhodně stojí za pozornost...
Socialismus nebo barbarství: Od "amerického století" ke křižovatce dějin je jedna z posledních knih marxistického (sic) myslitele Istvána Mészárose, který po veleúspěšném Beyond Capital (zhruba "Mimo kapitál") v návaznosti na myšlenkový projekt, který Rosa Luxemburg rozpracovala na začátku 20. století, a který spočíval v pobídce promyslet další postup na rozcestí mezi kapitalistickou (všeobecnou) destrukcí a socialismem. Není to místy snadné čtení, často to evokuje myšlenky Laclau a Mouffe, nicméně i bez hlubšího vhledu je možné se v Mészárosových názorech zorientovat. Obdobně jako Žižek - i Mészáros - domnívám se, vidí kapitalismus selhávat v jeho univerzalistických ambicích. Možná je dobré začít rozhovorem umístěným na konci knihy. I ten pomůže pochopit, proč apriorní kritika post-marxismu (tak zakořeněná v českém prostředí)* prakticky vždy vychází z neznalosti.
Zdeněk Kratochvíl vydal u nakl. Academia titul Filosofie mezi mýtem a vědou. Od Homéra po Descarta. Nezastírá, že jde o přehledovou knihu, která nemá primární ambice analyzovat dílčí spisy nebo se hlouběji věnovat jednotlivým osobám z historie potýkání se filosofie s vědou. Je škoda, že spis končí Descartesem, nicméně i přesto si lze udělat velice solidní představu o tom, jakým způsobem se filosofie s vědou potýkala (prakticky od počátků, od antického myšlení), a v čem spočívala a spočívají i do dnes hlavní úskalí jejich sporu. Pro mě osobně jsou nejhodnotnější pasáže, v nichž se pan Kratochvíl věnuje třeba Herakleitovi či jednotlivým francouzským školám. Zde mi nejostřeji vyvstávají zatím jen tušené momenty z dějin filosofie. Síla nové knihy Zdeňka Kratochvíla však spočívá předevšímve schopnosti umně postihovat ideové vazby napříč směry, obory i argumentačními štíty, kterými se jednotlivé postavy vybavovaly proti svým odpůrcům. Každý/á by měl/a mít svého "délského potapěče"...
Není to spis v první řadě filosofický, ale vzhledem k tomu, že se zabývá proměnami idejí v partikulárních dějinných fázích, rovněž ji zařazuji. Martina Malia a jeho Lokomotivy dějin. Revoluce a utváření moderního světa se mi dostaly do rukou vlastně náhodou, ale teď, když se blížím k jejich samotnému závěru, mohu směle konstatovat, že by byla věčná škoda tento titul minout. I kdyby měla být čtena pouze první část úvodní kapitoly - Husitské Čechy, nebyl by investovaný čas zbytečný. Osobně jsem byl poměrně stručným a věcným rozborem oněch revolučních událostí českých národních dějin vtažen do Maliova rozboru natolik, až jsem s prvním čtecím tahem skončil před branami revoluce v Nizozemí. Autor používá synchronní i diachronní komparační přístup, příčemž klíčová je zdě dejinnost a vývoj jednotlivých revolucí, tudíž jak se postupně probírá jednotlivými událostmi (a opět je provazuje, aby poukázal na dílčí souvislosti nebo rozdíly v obdobných situacích), mění se i jeho neustále aktualizovaný model výkladu. Tuto skutečnost trochu sráží fakt, že on sám samozřejmě ví, k čemu dospěje, i tak ale čtenářstvo zve na takřka dobrodružnou pouť po vybraných revolučních událostech od Jana Husa až do roku 1917. Osobně mám problém s hodnocením některých fází po roce 1789 ve Francii, ale to může být autorovi úplně jedno. I proto, že to je právě pět let, co zesnul.
Tři tituly, které jsem pročetl máme za sebou, nyní jen krátké upozornění na ty, co vyšly a zdají se skýtat kvalitní obsah:
John Rawls je považován za již klasického teoretika liberální demokracie. Nakl. Filosofia nedávno vydalo jeho Právo národů. Podle všeho se jedná o rozpracování teorie spravedlnosti s ambicemi na celoplanetární rozsah. Rawls jako definitivní zastánce Wilsonovské linie?
Když jsem četl Říši ducha a říši císařovu, odboural jsem poslední (neopodstatněné) předsudky, které jsem vůči ruské filosofii křesťanského humanismu měl. Pavel Mervart nyní vydává Berďajevovu Filosofii svobodného ducha 1. a 2. Snad se k titulu časem dostanu, protože právě Berďajev mě definitivně přesvědčil...a nejen svým čtením Dostojevského...
V Čechách se situace s publikacemi z oblasti genderové problematiky zřejmě zlepšuje, texty se zkvalitňují a deficit s anglosaskou produkcí se snižuje. Povětšinou se jedná o práce spíče sociologické nebo přehledové (sborníky, výčet osobností, přehled směrů). Variace na gender od Kateřiny Zábrodské patří spíše ke druhé sortě, což ale není v tomto případě na škodu, jelikož se jedná o titul v českém prostředí vzácný. Postrukturalistický tón vycházející zejména z teorií Judith Butler je u rozboru performativity a diskursivní produkce identit určitou samozřejmostí. V době, kdy je právě zmíněná autorka čím dál častěji napadána (např. Dawkinsem a obecně filosofií jazyka), se toto dílo zdá poměrně odvážným příspěvkem k debatě o postavení genderových studií v rámci sociálních věd. Ve čtení jsem zhruba v polovině a co nejdříve se pokusím sepsat zevrubnější reflexi celého spisu. I proto, že kurzy, které jsem u autorky absolvoval, mě oslovily více než dostatečně, abych diskursivní analýzu začal považovat za jednu z esenciálních metod zjišťování, jakým způsobem za pomocí jazyka prefabrikujeme sami/y sebe i okolí.
Závěr patří třem vybraným titulům, které by zájemci a zájemkyně o zahraniční filosofickou produkci dle mého neměli/y minout. Velice stručně:
Liberal Way of War se přímo hlásí k odkazu Michela Foucaulta a jeho rozboru vztahu mezi liberalismem a biopolitikou na pozadí projektu guvernmentality. Dillon a Reid tuto skutečnost neksrývají a pokoušejí se Foucaultovy analýzy vztáhnout na současné proměny liberalismu (globální šíření lidských práv a svobod, válka proti terorismu, biometrická opatření apod.). Společným jmenovatelem celé knihy je jedna z úvodních poznámek:
"Liberalism is to be admired for its values but deplored of its idealism"
K této knize se za čas chci vrátit v projektu, který od zítřka začnu realizovat.
Zoographies od Matthew Calarca je titul, jehož síla pro současnou post-politickou situaci a post-humanismus je, domnívám se, těžko docenitelná. Není to přímo čerstvá novinka (vlastně je skoro rok mezi námi), ale v současnosti se jedná o jeden z nejdiskutovanějších titulů (nejen) v rámci animal studies (!), ale i z hlediska politiky identity, metafyziky a problematiky (lidských) práv obecně. Nevím, co by tento spis řekl zmiňovaný Rawls. Od Heideggera přes Lévinase, Agambena až po Derridu se Calarco vyrovnává s koncepcemi lidství, které jsou myšlenkovým meritem spisů těchto filosofů. Měl jsem možnost číst Úvod a kapitolu věnovanou Agambenovi. O to více mě mrzí, že tato kniha je v Čechách nedostupná. Pokud se vám dostane do rukou, neváhejte.
Když v roce 2000 vyšlo Empire a o pár let později Multitude, veřejnost odborná i laická s nedočkavostí vyhlížela pokračování - završení trilogie. Hardt a Negri jej nabízí letos v podobě nejnovějšího spisu s názvem Commonwealth. Pokud mohu soudit z recenzí a ohlasů, které se ke mně dostávají z Berkeley, není sebemenší důvod považovat některá hodnocení za adekvátní. Jedno z prvních vyšlo na Wall-Street Journal. Měl jsem dojem, že autor předchozí spisy buď vůbec nečetl nebo se jeho představy o (post)marxismu vejdou do krabičky od sirek. Připomíná mi to patologickou skutečnost optiky, která tvrdí, že několik staletí útlaku (trvajícího) v rámci liberalismu a jeho vývoje jsou naprosto v pořádku a nejsou přece historickou skutečností, zatímco Marx přece jasně vytvořil ideu koncentračních táborů a hororů, které se děly zejména v SSSR. Toto niveau očividně nezná myšlenkové směřování obour autorů od prvního společného spisu Communists like Us (tvrdá kritika socialismu i kapitalismu), o Marxových spisech nemluvě. Nemohu hodnotit aktuální titul, ale osobně jsem velmi zvědavý na završení ságy. Např.:
"The poor can be an object of pity and generosity when, and only when, their power has been completely neutralized and their passivity assured. And the fear of the poor that is thinly veiled behind this benevolent facade is immediately linked to a fear of communism (embodied for the pope in liberation theology)." (s. 49 cit. d.)
béasse
Žádné komentáře:
Okomentovat