Rozhodně to není zvykem, ale čas od času i česká knižní produkce předhodí trhu nějakou tu chutnější obětinu...za posledních pá měsíců se jich sešlo hned několik, které je dobré, než propadnou oblivionu neviditelné ruky, alespoň prolistovat; nejlépe se však začíst, dočíst...několikrát.
Nejprve pan Goethe - nakl. Academia před pár dny vypustilo jeho slavného Fausta (netřeba komentovat, alespoň doufám...).
Nakladatelství doc. Havlíčka - Oikoymenh se v posledních letech překonává. Druhé vydání Eliadeho Dějin náboženského myšlení I. je toho dalším důkazem. A když se podíváte na jízdní řád pro rok 2009...nelze se nětešit.
Potřetí bez delších poznámek - Tak pravil Zarathustra, nakl. XYZ. Pro ty, kdo ještě nečetli/y a nemají ve své knihovně. Napadá má, že je vskutku zvláštní (možná příznačné), kolika vydání se tento Nietzscheho skvost v českém prostředí dočkal. Bez podrobnější znalosti bych to tipoval k desítce - kolik děl se může něčím takovým "pochlubit"? Škoda jen, že takové Wille zur Macht jsme se stále ještě nedočkali/y...
K tomu, co se z nedostatku lepších výrazů nazývá klasikou, je nutno řadit i Muže bez vlastností. Zřejmě první skutečně postmoderní román (nekamenovat!). Doporučuji!
Původní česká filosofická produkce se dá každoročně počítat na prstech jedné ruky. Proto je zřejmě nezbytné ocenit i sebemenší a sebeskromnější pokusy. To, že Horynova Filosofie skepse vychází zcela z jeho přednášek na MUNI v Brně může vést k zamyšlení. Kdo, snad kromě Pavla Barši, je s to publikovat s určitou pravidelností texty, které budou alespoň na průměrné evropské úrovni? Nechápejte mě špatně, ale buď se filosofie v českém prostředí stále probouzí z hlubokého spánku (a jak dohání okolní svět, tak nestíhá reflektovat sama sebe) nebo se bojí témat, která jsou mimo její záběr, a tak je ignoruje (toho se bojím více). Nebo, že by pro samou snahu po vědeckosti zapomněla, že věda nemá co říct k životu...??? Buď jak buď, Horynova kniha stojí minimálně za prolistování. Važme si jí, protože nevíme, kolika podobných pokusů se letos vůbec dočkáme.
Marek Hrubec, zdá se, pracuje takřka bez odpočinku a vytrvale vnáší (především prostřednictvím sborníků - o to je tato skutečnost důležitější, protože nabízí alespoň náčrtky témat a přístupů, které v českém prostředí nejsou zdaleka samozřejmostí) do veřejných debat mnohé z otázek, kterými se zabývá odborná veřejnost takřka na celém světě. Sociální kritika v éře globalizace je zatím posledním atakem na myšlenkové svědomí naší společnosti (u odborné to platí snad trojnásobně!). Nezbývá než číst, promýšlet, (ne)souhlasit a vztahovat k sobě, protože tyto tituly jsou zřejmě zrcadlem - jak lze nedobře na tom jsme, když podceňujeme takové skutečnosti jako chudoba, genderové násilí, myšlenková impotence (neo)liberalismu, totalita demokracie apod.
Především v závěru uplynulého roku vyšlo ještě několik titulů, které rozhodně stojí za pozornost, leč jsem ještě neměl tu čest, proto jen ve zkratce:
Psychoanalýza a francouzské myšlení. Víme, jaký význam má francouzské myšlení pro to české. Víme, jakou (smutnou) roli v českém prostředí hraje psychoanalýza. A víme, že Josef Fulka patří k těm nejsilnějším autorům a překladatelům v Čechách. Zbývá než zjistit, jaká je jeho poslední kniha...
Méně známý spis Dopis d´Alembertovi. Rousseau a jeho kritika nadšení encyklopedistů a divadla především; mám rozečteno, stojí za povšímnutí.
Humanismus nestačí. Na tento spisek se těším již delší dobu, ale stále jsem neměl tu možnost (a čest?). Tendence přistupovat k Žižekovi nekriticky už snad pominuly. Ale po přečtení titulu Žižek: beyond Foucault se můj zájem o tohoto myslitele ještě zostřil. Vedle Nepolapitelného subjektu a Mluvil tady někdo o totalitarismu?, je toto Žižekův třetí titul během velmi krátké doby - že by začátek hlubšího zájmu nebo se vezeme na módní vlně?
Carl Schmitt není jediný autor, kterému se v českém prostředí prakticky nevěnujeme. Zejména v USA patří např. vedle Benjamina, Foucaulta nebo Deleuze k těm autoritám, jejíž texty jsou samozřejmostí pro curriculum téměř všech společenskovědních oborů jakými jsou filosofie, politologie, sociolofie, antropologie atd. Teorie partyzána navazuje na Pojem politična a měla by se číst. Když čteme Heideggera, proč nečíst tohoto (nacistického?) právníka teoretika státu? Cynismus stranou, ale Schmittovy koncepce pomáhají více než jakékoliv jiné pochopit, jak a k čemu docházelo během vytváření právně-politických prostorů koncentračních táborů, jak byla možná příslušná etatizace hospodářství, státní správy aj. Schmitt má v době biopolitického řádu mnoho co říci i k otázkám suverenity - svrchovanosti proti životu a vice versa.
Závěrem jedna osobní úlitba, která však nemusí nutně přeznamenat horší kvalitu textu:
Zánik hřbitova uskutečněných utopií není sborníkem, jak stojí v kratičké anotaci tohoto titulu. Jedná se o disertační práci dr. Petra Bláhy z FF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a všem, kdo mají zájem o dosti odlišný přístup k filosofii (tak, jak se toporně praktikuje na většině našich škol), : dejte tomuto textu šanci! Jediná poznámka k obsahu - pocítíte, jaké to je, když myšlení ohýbá samo sebe a je celkem "jedno" prostřednictvím jakých témat. O Bláhovi ještě uslyšíme...
béasse
* Barthesově Rozkoši z textu byl věnován samostatný příspěvek, proto není uveden v přehledu.
Žádné komentáře:
Okomentovat