Záškodník Deleuze

Záškodník Deleuze - filosofie ve válce

Tohle by měla být apologie - lítosti je po přečtení slovenského překladu Deleuzeho Vyjednávání (Pourparlers) více, než bych si byl ochoten připustit. Bezmála dvěstě stran prostoupených a zohýbaných filosofickou gymnastikou. A tužit myšlení bychom měli/y pořád...

Lituji, že jsem Anti-Oidipa přečetl až po Vyjednáváních, lituji a zároveň se těším na jeho nové, jiné čtení. Vím, co znamená "tělo bez orgánů", ale lituji, že jsem to něvěděl dříve. Lituji toho, že nejsem s to film číst tak jako on, lituji, že jsem nečetl druhou část OBRAZ - ČAS. Lituji, že jsem nezažil květen ´68 ve Francii, lituji, že nejsem Foucaultovým současníkem jako Deleuze, lituji, že moje francoužština je prachbídná. Vim ale, že filosofie umírá na vědeckost, jako se zplošťuje naše myšlení a vysychají snahy zaprodat jistoty za svobodu myšlení. Lituji, že je mi umění tak vzdálené, lituji, že jsem pořádně nečetl Spinozu. Lituji, že čteme dokola Aristotela, Kanta, Heideggera - nejen Deleuze nám uniká. Lituji, že Anti-Oidipus a Tisíce plošin nejsou přeložené do češtiny, lituji, že Deleuze zemřel.

Pět částí, sedmnáct textů, dvěstě dva stran. Pourparlers to jsou zápisky ze zákopů, hlavního stanu i rozhovory s nepřáteli z frontové linie. Deleuze ukazuje, jak je těžké ba přímo nemožné filosofii dělat jako řemeslo. Filosofie se musí vést po liniích útoku proti myšlení spokojenosti a moci. Filosofie, to je hněv. A filosofie v případě Deleuze? To je ortopedie myšlení, to je zakoušení mnohostí a možností.

Foucault mu s gustem přiřkl roli mesiáše 20. století, když prohlásil, že jednou ponese jeho jméno.
K hodnocení je ještě daleko, ale už teď lze říci, že Deleuze je třeba číst. Už proto, že jako filosof je především myslitelem neklidu. V tomhle ohledu platí Foucaultova glosa stoprocentně. Nietzsche a filosofie - další výzva; tentokráte již po Vyjednáváních...

béasse

* napsáno pod prvotními dojmy z knihy Gilles Deleuze - Rokovania 1972 - 1990, nakl. Archa (dnes Kalligram) 1995.