Protože se prakticky jakémukoliv dílu nevyhne kritická reflexe (která by měla být nedílnou součástí recepce, výkladu a dalšího zpracovávání), zakončíme dnes minimalistickou sondu po některých pasážích Foucaultova díla několika výhradami a poznámkami. Nepůjde však o Baudrillardovo "Zapomínání na Foucaulta". Pokud se kdy dostanu k tomuto spisu, pokusím se ho zde podobně okomentovat.
Jednou ze zásadních (a veskrze legitimních) výtek, která ke knize Dohlížet a trestat zaznívá bezmála třicet let, je (údajná) genderová slepota. Jde o kritiku oprávněnou, protože Foucault prakticky opomíjí zkoumání rozdílů a posunů v případě v dílčích institutech aplikovaných technik podél linií genderových rolí. K tomu netematizuje, zda vypovídá o vězení (viz. předchozí díly komentující Dohlížet a trestat) obecně nebo se jedná pouze o věznice mužské (v případě továren je to rovněž zásadní - rozdílnost popisoval např. Engels nebo Fourier). Stran vyučovacího systému, vzhledem k (ne)možnosti studovat v případě dívek a žen, lze i pomocí citací a úryvků vyvodit, že se jedná o zpracovávání prostředí chlapeckých škol. Průrva zde ale je ohledně všech možných zařízení klášterního typu - reflexi této části Foucault naprosto vynechává. Otázkou zůstává proč – shledal dílčí techniky natolik se překrývajícími a proto je do knihy nezařadil? Téma, která čeká na své zhodnocení a další promyšlení, další analýzy.
Těžko jednoznačně říci, zda se jedná o genderovou slepotu, nedůslednost nebo soustředění se na patriarchální praktiky, které se projevují být vítěznými strategiemi ve vedení lidí v prostředí „Západu“. Neoddiskutovatelnou skutečností je ale to, že Michel Foucault nerozlišuje (čímž homogenizuje) mezi zařízeními pro ženy a zařízeními pro muže. Co se týče knihy Dohlížet a trestat, je tato poznámka patřičná. Pokud ale použijeme genderové hledisko decentralizace subjektu a negace pohlaví jako takového, může se výtka jevit jako nepatřičnou (z dnešního pohledu), protože je (zřejmě neúmyslně) uplatňováno hledisko, které se nesnaží utužovat binarní režim pohlaví a genderových rolí. Tj. nebyla by taková analýza, která dopředu předpokládá, hledá a přizpůsobuje příslušnému výzkumu celek svého předporozumění prostřednictvím optiky genderového řádu více nebezpečnou a zastírající? Další otázka hodná reflexí a úvah. Nicméně nepřítomnost akcentace genderového řádu je těžko zpochybnitelným faktem. Problémem však zůstává, zda by případné nalezené rozdíly nějak zásadně nabouraly zastřešující Foucaultovy úvahy a vysvětlení. Spíše by mohlo jít o rozšíření pestrosti praktik, které uvnitř skrývaly i linie, jejichž ostrost bude vnímána především ve 20. století. Spíše neúplnost než zastírání.
Asi nelze argumentovat tím, že Michel Foucault své dílo nedokončil (především projekt Dějin sexuality, jehož čtvrtý díl měl být věnován "Hysterizaci žen a jejich sexuality"), nicméně před i po vydání spisu Dohlížet a trestat se v jeho dílech dá najít bezpočet reflexí odlišných způsobů a mechanismů sociální kontroly uplatňovaných podle duality pohlaví. Např. přednášky z let 1974 - 75 - Les Anormaux ("Abnormální") sledují několik drah od zmíněné hysterizace ženské sexuality, přes konstruování role matky a její pozice v rodinném prostředí až po odlišné přístupy a vysvětlení původu psychických postižení u žen a mužů. Dějiny šílenství rovněž obsahují podobné narážky, L'Hermeneutique du sujet (Hermeneutika subjektu - přednášky z let 1983 - 1984) také. Je tedy otázkou, do jaké míry je genderová slepota pravdivou výtkou. I když Michel Foucault nepoužíval konkrétní aparát nebo techniku pro odhalován fungování systému genderových opozit a jejich důsledků, nelze s jistotou tvrdit, že jednotlivá pole konstituující rozdílnosti v rámci pohlaví nesledoval a nebyl si jich vědom. Téměř s jistotou lze však říci, že z těchto témat neučinil v žádné (vydané) práci ústřední cíl svých myšlenek a zkoumání.
Druhou zásadnější poznámkou, jež může sloužit jako podklad případné kritiky, je zřejmá skutečnost, že Michel Foucault zkoumal ta zařízení, která sám považoval za "západní“ a na „Západě“ lokalizovaná. Francie, Německo, Anglie – to jsou hlavní státy a lokality, kterým se věnuje, praktiky jejichž institucí sleduje a porovnává. Zevšeobecnit úvahy na „Západ“ (ať už tento pojem znamená cokoliv) může být více než zavádějící, přesto lze zpětně namítnout, že na několika místech je jasně formulováno, jakou oblastí se Foucault zabývá – pojmenování „Západ“ může být problematické, ale ne tolik oblast, která je analyzována. K tomu lze připočíst, že Foucaultovy zkušenosti (a zdroje, ze kterých čerpal) obsahují poměrně velkou část té oblasti, která se nazývá (západní) Evropou – působení ve Švédsku, Německu, Polsku (s možnými výhradami, jelikož působil ve Varšavě), a to i přesto, že v Dohlížet a trestat nejsou explicitně reflektovány.
Úhelný kámen, který Dohlížet a trestat představuje především pro pozdější Foucaultovy projekty, je dodnes určujícím pilířem pro analýzu všech disciplinačních dispozitivů a technik, jejichž přítomnost v rámci neoliberálního řádu je dnes již prakticky nediskutabilní skutečností. Kritických reflexí se ale za posledních několik desítek let objevilo více než požehnaně. Foucaultovy úvahy jsou kritizovány, revidovány, vztahovány k současnosti i k ostatním společnostem. Používají se metody a postupy i teoretický přístup k nejrůznějším jevům současného světa. Zrodila se celá „foucaultovská metodika“ sociálních výzkumů a přístupů k partikulárním otázkám především sociálních oborů. Foucaultův odkaz je revidován, ale také obohacován a rozšiřován. Nezřídka dochází k debatám a často diametrálně odlišnému chápání jeho záměrů a plánů. I to je jeden z důvodů, proč se k Michelu Foucaultovi vracet i nadále. Zvláště, když jeho dílo ještě zdaleka není celé zpřístupněné (i odborné) veřejnosti, nemělo by nám nic bránit průběžně reflektovat jeho odkaz. V českém prostředí by to možná mělo platit dvojnásob.
Béasse
Žádné komentáře:
Okomentovat